Smráká se, tiše procházím
ztichlou ulicí plnou děsu.
Někde cítím, že již odcházím
do krajin olných vřesu.
Jak voňavé plátky vadnoucích růží,
vadne má duše, kterou cosi souží.
Smrt trvá hodiny, někdy jen chvilinku,
kdo by ji nechtěl mít za svoji milenku?
Jezdci již přijíždí a já pojedu s nimi.
S Válkou, Morem, Smrtí a Bídou.
Vlkům již po mase sbíhají se sliny
kosti naše čas pak přikrije hlínou.
Rudý je obzor černá je zem.
Smrt nadělí rovným dílem všem.
Nákaza, nemoci souží celý lid.
Mor je válečník jehož nelze porazit.
Chudoba a hlad jdou spolu ruku v ruce.
Bída je jezdec co dává lidi v klece.
Krev teče proudem, zem hanobí mrtvá těla.
Válka je žena, zkus hádat co dělá?
Jezdci již odjíždí a já pojedu s nimi.
Po nás pak zůstanou na Zemi jen stíny.
Země pak ožije zas novým životem,
bez nestvůr bez lidí, s nejtišším šepotem...
2024 ©