Bílý vlk

Neznámou krajinou toulám se k večeru.
Znáte, znáte, znáte tu pověru?
Stromy se za noci probudí k životu.
Nedýcháš, nehneš se, neřekneš ni větu.

Říká se, vypráví poutník šedivý,
v lese tom stříbrném,
vlk bílý jako padlý sníh.
Říká se, že kvůli lásce opustil Jih.

Hledá ji, avšak jes sám.
Kráčí bílou krajinou, jíž je on pán.
Stříbrné lekníny na průzračném rybníčku,
prý stejně čistou má i svoji dušičku.

Občas i na sebe vezme lidskou podobu,
poté pak navštíví nějakou hospodu.
Vypráví příběhy, kterým věří jen on.
Všichni zírají, v dáli o dbíjí zvon.

Ptáte se odkud znám toho vlka?
Řeknu vám, že třitečky, pomlka...
jsem to já sám, má ssrtst je jako sníh.
To já kvůli lásce opustil teplý Jih