Ledový plamen

Padá bílý sníh z nebe
a jak sníh přivedlo mi Tebe.
Má láska bude věčná
a jak oroubor nekonečná.

Jak sníh tiše padá a mizí v závějích
je svět nyní takový jak v mých nadějích.
Již vím, že po každé noci přijde den,
kdy vím, že se mi splní sen.

Připadám si jako v ráji
v tomto zasněženém kraji
i když mne ruce zebou
hřeje mne pocit, že jsem s Tebou.

Oči Tvé, tajemné, uhranuly mi svou silou
Dlouho já zeptat se chtěl zda budeš mou milou.
Bál jsem se, měl jsem strach ze slova ne,
a že můj sen jak slunce zapadne.

Avšak již moje srst tmavé barvy nabívá
už vím jak je láska vábivá.
Již tmavne, barví ji noční modř.
Láska je dar, který má moc.

Píši proto báseň plnou lásky
neb kvete jak pomněnky, sedmikrásky...


Láska je plamen,
jenž nelze uhasit.
Může se jen proměnit
v led, který
se časem stejně
roztaje.