Temnota opět přichází,
když dobro po létech se rozchází.
Usilují stíny zla,
aby temnota na svět navždy padla.
Avšak odvaha v srdci zůstala
a víra je věčná,
cesta však bude dlouhá, ale když srdce věrné je,
pak moc doba je nekonečná.
Až dojdeš kroky koncem
a odhalíš stíny tajemství,
pak porozumíš rovnováze světa,
pak pochopíš dračí poselství.
Na obloze bledé hvězdy vstávají,
odlehlé bílé břehy již mne volají.
Stříbrné plachty se nadouvají,
plachty ve větru.
Do dáli lodě odplouvají,
lodě z křišťálu.
Daleko, do vzdálené zemi,
po moři, tam do krásné, věčné zemi.
Tam, kde kdysi žili elfové s draky,
odvážejí v mém srdci lásku i vzpomínky.
Na východ, na východ, předaleko míří,
domů, domů do vzdálených, ba nekonečných moří.
Do světa věčných kouzel a magie, odnáším lásku svou,
do světa vzniku všeho života, kde zůstane navždy vzpomínkou...
2024 ©